22. LEDNA

"Člověk někdy trpí od ďábla tolik, že se mu zdá, jako by se pominul na rozumu. Tím se stává, že někdy přičítáme za vinu přirozenosti nebo nemoci to, co bychom měli přičíst na vrub pokušení."

Ďábel je velmi chytrý, takže se jeho úskoky dají velmi těžko odhalit. Aby zůstal jako kníže temnot bezpečněji utajen, strojí své pikle ve skrytu.

Podobně jako napadá dobyvatel jakési pevnosti nejdříve vnější opevnění, útočí i ďábel nejdříve na tělo, ačkoliv má spadeno na duši. Měj se tedy na pozoru před jeho podvratnou činností! Přílišná bezstarostnost je tím největším nebezpečím.

Útočí na tělo, aby uškodil duši. Když nám namlouvá, že se chováme nerozumně a že přeháníme, chce nás jen zviklat v konání dobra. Číhá stále na každou příležitost, aby nám mohl uškodit, přičemž se spokojí i s malou škodou, nemůže-li způsobit velkou. Kéž bychom tak horlivě usilovali o prospěch vlastní duše!

Nepřítel naší duše má však tuto moc jen z dopuštění Božího. Bůh nám tím dává buď příležitost cvičit se v pokoře, nebo nám tím chce ukázat, že sám nad námi vykonává své svrchované právo.

Zatímco si ďábel počíná jako tyran, zůstává Bůh naším otcem.

Zpět ke
knize
   Tuto stránku navštívilo
00749[TextCounter Fatal Error: Could Not Increment Counter] návštěvníků.