5. ÚNORA

"Chraň se, abys ani jednu noc nespal pad jednou střechou s takovým člověkem, o němž víš, že je v těžkém hříchu."

V okamžiku, kdy člověk svolí k těžkému hříchu, vzdálí se od Boha. Mezi Bohem a hříšníkem se rozevře větší propast než je mezi nebem a zemí. Jak můžeš potom toho, kterého Bůh tak nenávidí a před nímž prchá, ještě milovat a s ním se stýkat?

Čím vroucnější láskou k Bohu je srdce uchváceno, s tím větší hořkostí musí nenávidět toho, který Boha tupí a zabíjí. Pravý přítel Boží se nemůže stát přítelem jeho nepřátel. Kdo nemá hříšníka jako hříšníka v nenávisti, nemiluje Boha.

Styk s druhými ovlivňuje i naše mravy. Špatní, i když nechceš, ti vtiskují svoje chyby. Je častějším zjevem, že si dobrý člověk osvojí smýšlení a mravy špatného člověka než špatný dobrého.

Žádný rozumný člověk nebude přece bydlet s tím, kdo je postižen nakažlivou nemocí. Stejně je i třeba přerušit přátelství a všechen styk s tím, kdo se svým hříchem odvrátil od Boha, od andělů a všech dobrých lidí.