17. ZÁŘÍ

"Rozjímání a spojení duše s Bohem spoutává síly nezkrocené lidské přirozenosti a mírní její výbuchy."

Lvi se nechají zkrotit, tygři ochočit, železo ohnout; neexistuje však síla, která by zkrotila člověka; v tomto selhává veškeré umění i přirozenost. Modlitbě, která je vládkyní srdcí, přísluší tato sláva: jedině ona pohne srdcem jak chce.

Jako se ze surové a beztvaré rudy získává v tavicí peci nejčistší zlato, jako se nevzhledné suroviny působením vysokých teplot přetavují v čiré sklo, tak se i pozemský a tělesný člověk přetavuje a mění modlitbou v jiného člověka.

Je-li málo lidí umrtvených, málo lidí naplněných Duchem Božím, nelze to připisovat nedostatečné štědrosti Boží, nýbrž té skutečnosti, že je málo těch, kteří milují spojení s Bohem v modlitbě.

Modlitba je školou, v které se získává Duch Boží, napravuje lidská přirozenost, láme zakořeněný zvyk, zapaluje vlažnost, učí ctnost. Kéž by jen měla více žáků!