16. ŘÍJNA

"Rozdíl mezi lidským štěstím a Kristovým křížem je tento: prožívané štěstí se časem znechutí; čím více se však zakouší kříž, tím více po něm roste touha."

I hořká jídla se mohou kořenit, nejen aby prospívala, ale aby také příjemně chutnala a byla ještě více žádána. Kdo by tomu uvěřil, kdyby se nebyl vlastní zkušeností poučil, že Vavřinec⁴² viděl místo ohně růže.

Všechno, co člověk přijímá, přijímá podle toho, jaký je. Včela dovede i z hořkého tymiánu připravit med; i z nejtvrdšího dřeva se dají jistým způsobem vyzískat léčivé šťávy. Co jde tady přirozenou cestou, dokáže v nás udělat Boží milost cestou nadpřirozenou.

Naučíme-li se trpět, odnaučíme se být nešťastni. Milujeme-li kříž, čerpáme z něho více radostí, než někdo jiný ze svých rozkoší. Růže se raduje uprostřed svých trnů: co by druzí měli za trest, ona miluje a pokládá za strážce své krásy. Tak si i čížek vesele vyzpěvuje v bodláčí.

Není žádným velkým tajemstvím snášet obtíže bez trápení: jedná-li se o zlo v budoucnosti, netrap se s ním předčasně; patří-li minulosti, jsi již od něho osvobozen; je-li přítomné, mysli na to, že brzy pomine; tak se bolest zvětšuje nebo zmenšuje tím, jak se jí v myšlenkách zabýváme.

⁴² Sv. Vavřinec, mučedník, zemřel na rožni za císaře Valeriána 6.8.258.