2. PROSINCE

"Sama skutečnost a zkušenost nás poučují, že ne lidé liknaví a vlažní, nýbrž horliví a neúnavní ve službě Boží, dosahují pokoje a míru v duši."

Jak pošetilý by byl ten, kdo by hledal venku to, co může nalézt doma. Daleko hledáme to, co můžeme najít tak blízko, vyžebráváme si u cizích dveří to, co máme ve svých rukou a co si dokonce jen my sami můžeme dát.

Toto velké štěstí pravé blaženosti v tomto životě je osobní, ne věcné, rodí se a žije v nás, ne ve věcech. Každý sám je domovem a matkou své radosti. Ptej se duše, dbej na horlivost: jaká je tato, takový bude i mír v tvé duši.

Starostí každého umělce je, aby jeho dílo bylo přijato bez kritiky; proč jednáme tak, že se vystavujeme nejenom kritice, nýbrž i hněvu Božímu? Veškerá hodnota člověka spočívá ne v jeho díle, nýbrž v jeho horlivosti.

Být pouze bez chyb je předností obyčejného dřeva; kdo si chce zasloužit chválu, ať usiluje o vyšší věci. Dělá-li někdo něco, ať to dělá tak dobře, že by to lépe nemohl udělat. Málo, avšak horlivě vykonané, převažuje více věcí, které byly vykonány jen povrchně.

Zpět ke
knize
   Tuto stránku navštívilo
00333[TextCounter Fatal Error: Could Not Increment Counter] návštěvníků.