17. PROSINCE

"Dokud se neporadíme s Bohem, nesmíme nic začínat."

Lidské rady jsou klamné ze dvou důvodů: za prvé jsou málokdy upřímné, za druhé jsou nespolehlivé. Spolehnout se dá pouze na ty, které pocházejí od nejvyššího rozumu; těm nechybí ani hodnověrnost, ani spolehlivost.

Již mnozí nedokončili dílo, poněvadž začali, aniž se předem poradili s nebem. Ať nikdo neočekává, že šťastně dokončí vlastní podnik, nezačne-li jej s prvopočátkem - to je s Bohem. Přehlédnout Boha znamená zmýlenou.

Bůh chce, abychom ho prosili, aby naši temnotu osvítil vlastněm světlem, bez něhož všichni klopýtáme v neproniknutelné tmě. I nejmoudřejší člověk je zahalen nejedněm stínem ctižádosti a sebelásky.

Bůh se směje našim plánům, o nichž jsme se s ním neporadili. Ty ztroskotávají právě tehdy, když se zdá, že se všechno daří dobře a že úspěšný cíl je nablězku. Pouč se u babylónských stavitelů: co to prospěje, buduje-li se věž proti nebi.