31. PROSINCE

"Chvála a dík našemu Bohu Stvořiteli, z jehož nekonečné dobroty a štědrosti pocházejí všechny dary a milosti."

Dostávali bychom více milostí, kdybychom za ně častěji děkovali; projev vděčnosti za jednu je jakousi prosbou o další. Bůh, který je dobro a štědrost sama, si snažně přeje, aby mohl dobro prokazovat. Spočítej, můžeš-li, všechny hvězdy a budeš mít spočítány milosti, jež jsi obdržel buď tohoto dne nebo tohoto roku.

Má svrchovaný Bůh vůči nám nějaké závazky? Udělil nám milosti dříve, než jsme si je mohli zasloužit nebo vůbec po nich zatoužit; pokračuje tak v každém okamžiku a čím se mu za to odměňujeme? Dává štědře, aniž by čekal na odměnu, zadarmo a neustále.

Velikost jeho dobrodiní se zvyšuje ještě tím, že je prokazuje ubohým pozemským tvorům, i když jsou nevděční, když protestují a chovají se nepřátelsky; a co je nade všechno pomyšlení, nepřestává prokazovat dobrodiní, i když je urážen. Divoké šelmy se dají zkrotit, když se s nimi dobře zachází. Co však děláme my?

Čím se Pánu za všechno odvděčíš? Dáš-li sebe a to, co vlastníš, nedáváš ze svého, nýbrž vracíš jen to, co je jeho. Dej tento rok, dej příští, dej celou věčnost Bohu a dělej VŠECHNO K VĚTŠÍ CTI A SLÁVĚ BOŽÍ!

Zpět ke
knize
   Tuto stránku navštívilo
00298[TextCounter Fatal Error: Could Not Increment Counter] návštěvníků.